Fotky

Básně

Recenze

Hudba

Zaujalo mě

___________________________________________________________________________________________________________________

Válka čtyř – 1. část

20. května 2011 v 15:07 | Ilunnar |  Válka čtyř
A dochází k uveřejnění první části Války čtyř, přeji příjemné počtení. Ještě připomínám, že autorem nejsem já, ale Ondřej Dvorský
Evilly
obrázek je z deviantartu


Válka Čtyř. Píše se rok 2434. Elfové, Císařství, trpaslíci válčí proti sobě a do toho všeho se ještě přimíchali mágové. Misky vah se naklánějí z druhé na třetí stranu, jako větrná korouhvička. Násilí, plenění, mrtvoly, magie - jedním slovem bordel. Přibližně tak vypadá situace na polovině kontinentu Kanzol.
Já se prostě snažím vyjít z toho se zdravou kůží a trochou zlata. Proto jsem se nechal dobrovolně naverbovat do komanda. Nezní to zrovna logicky, ale lepší než čekat až mě zavraždí rabující vojáci. Komando vůbec nezní bezpečně, ale je to lepší, než být povolán do regulérní armády. Nemám tak nad hlavou idioty, co obětují celou legii než aby ustoupili. Taky nejsem v mlýnku na maso, neboli první linii a mám lepší plat i vybavení. Ačkoliv tady na nepřátelském území, taky moc bezpečno není. Zvláště v Ryuanu - východním okraji Temnolesa. Temní elfové, naši největší nepřátelé a zároveň naši nejbližší příbuzní, uzavřeli spojenectví s nekromanty, což neznamenalo nic dobrého pro nás. Rozvědce se povedlo konečně získat cennou informaci a neprozradit se při tom. No jednou se to stát muselo. Neferias, mocný nekromant, měl oživit tindanské elfy pohřbené v Ryuanských hrobkách, ještě z dob kdy Temnoles byl součástí Tindanu. Něco takového bylo nepřípustné. Nejenže ty mrtvoly byly asi nejstarší, co šly najít na Kanzolu, a vytvořily nesmírně silné nemrtvé, ale také se mezi nimi nacházeli příbuzní královského rodu. Nekromanta chránila jen malá jednotka, protože temní nechtěli přitahovat pozornost. Cílem našeho komanda bylo zabít Neferiase a to co nejtišeji.
Proto jsem se teď nacházel v koruně stromu, deset metrů nad zemí. Tiskl jsem se k nevelké větvi a snažil se nehýbat. Pod mým stromem se totiž zastavila patrola dvou temných. Byli jsme už blízko a prozradit se by mělo katastrofální následky. Ze zad jsem sundal Laelshi - můj luk. Patrola měla sice těžké brnění, ale to není nic, s čím by si Laelshi nedokázala poradit a k tomu z takové blízky. Natáhl jsem tětivu a namířil na toho bastarda vlevo. Utajení je hlavní, tak musím čekat až odejdou. Jak rád bych viděl můj šíp provrtávat se jeho břichem, spolu s jeho jeho překvapeným výrazem. Už nasedli znovu na koně a chystali se odjet. Cosi mi najednou přelezlo přes nohu a já sebou polekaně škubl. Naštěstí jsem nevystřelil, ale pár listu spadlo dolů. Veverka! Teď seděla vedle mojí nohy a hryzala oříšek. Oba temní se podívali vzhůru. Nenapadlo mně nic lepšího, než ji shodit dolů. S uspokojujícím pocitem jsem jí skopl dolů. V jejím obličeji se zračil čirý výraz překvapení. Debilní hlodavec! Pustila oříšek, v letu se otočila, chytla se kmene a přeběhla na jiný strom. Poté co oba temní viděli, že je vyplašila veverka, se zasmáli a odjeli pryč. Uf! Tohle bylo nepěkně blízko odhalení. Sešplhal jsem, jakmile byli oba z dohledu. Odnikud se začal objevovat zbytek komanda. Dohromady jsme byli čtyři.
Velitel Fistrídan, který mi teď s radostí a zápalem, jaký jste našli jen u pajzlího kováře, popisujícího své dílo, nadával. Fistrídan vůbec byl zapálený do svých povinností víc, než bylo zdrávo. Bral všechno moc vážně, možná to z něj dělalo skvělého šermíře, kterým opravdu byl.
Sanarith Ilitor vypadá jako nevinnost sama ale, ve skutečnosti jde o škodolibého skřeta vydávajícího se za elfku. Je také specialistkou na jedy, zámky a boj s dýkami. Nikdo, kromě mě, se nedopustil té chyby, že jí do očí pověděl o její stinné stránce. Následujícího dne jsem na posteli našel lístek hlásající: "Jak chutnala večeře? S.I."
Do večera mě rozbolela hlava, jako bych prohrál pajzlí picí soutěž. Po strašlivém vnitřním boji, zanechávajícím na mé sebeúctě strašlivé šrámy, jsem se Sanarith zašel omluvit. S kilometr dlouhým škodolibým úsměvem prohlásila: "Možná to do rána přejde."
Ráno jsem se opravdu probudil. Načež jsem uznal, že Sanarith není až tak špatná. Ještě jsem zapomněl zmínit že, je také léčitel, i když to s medicínou neumí tolik, jako s jedy.
Dalším členem je Libesin, náš specialista na magii, artefakty a magické pasti. Krk mu skoro není vidět pod všemi amulety, co na něm má. Nevím jak to dělá, ale vůbec neštěrká. Libesin oplývá schopností mluvit o úplně nesouvislých nebo vyprávět vtipy v těch nejpodivnějších situacích. Říkám si, jestli za to může magie nebo jestli se tak narodil. Nevím. Konec konců všechny tři jsem poznal před čtrnácti měsíci.
Nakonec tu je moje maličkost - Andrik Virtenai. Ostrostřelec a vycvičený na boj s nemrtvými a démony. Tohle jsme my.
Fistrídan zrovna dokončoval barvitý seznam mých přízvisek: "…skřetoblbecem a trolí prdelí, kterou jsi."
"Něco velkého mi přeběhlo přes nohu. Tak jsem sebou cukl a všechno dobře dopadlo. Zatracená náhoda. Nenecháme to radši být?" řekl jsem na svou obhajobu a navrhl řešení problému.
"Byla to ta veverka, co spadla ze stromu?" zeptal se Libesin.
Načež nevěřícně reagoval Fistrídan: "To si ze mě děláš prdel? Celá naše mise málem ztroskotala na posrané veverce?"
"Nech ho být." zastala se mě překvapivě Sanarith. "Vždyť to byla obrovská démoní veverka, že jo? Nebo si ji shodil, protože na tebe chtěla zaútočit velkým zlým ořechem." smetla Sanarith veškeré mé pochyby o dobrých úmyslech.
"Víš co mi m…" začal jsem ale přerušil mě Libesin.
"Fistrídane jaká je vlastně tvoje oblíbená barva?"
"Cože?" nechápal velitel.
"No nikdy jsem se tě zatím nezeptal, co je tvoje oblíbená barva." vysvětlil polomág.
Tentokrát jsem byl vděčný za podivnou vlastnost amulety ověšenému elfa, která je jindy tak matoucí. Přenesl diskuzi na něco jiného než pekelnou veverku. Nejsem si jistý, jestli to udělal schválně. Totiž už jednou něco podobného udělal. Když jsem Libesinovi pak později poděkoval, tak se na mě nechápavě podíval a řekl: "Za co?"
Mezitím jsem se také dozvěděl, že Fistrídanova oblíbená barva je zlatožlutá.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama