Fotky

Básně

Recenze

Hudba

Zaujalo mě

___________________________________________________________________________________________________________________

Nightwish - 30.4. 2012 - Praha

2. června 2012 v 15:32 | Evilly |  Recenze

Po tříletém čekání se k nám opět přijeli podívat finští Nightwish. Svoje velkolepé metalové představení nám předvedli v pražské Tesla aréně 30. dubna 2012 spolu s předskokany Eklipse a Battle Beast.
 


Rozporuplnost nadějí

17. dubna 2012 v 22:24 | Evilly |  Básně
Rozporuplnost nadějí

Rozervanec tiše zpívá,
melodii rozvířil vzdech,
o důvěře on často snívá,
však v realitě jest žádný břeh.

S myšlenkou mdlou,
krví zahlcenou,
zpívá o lásce,
kráse, ctnosti.
Však věčnost je mu věrnou ženou,
a přítelem prach lidské hlouposti.

Slova temně nádherná,
myšlenkou je opojení.
Černá rudou zbarvená,
kéž budou věčně svoji.


Tarja Turunen - Pardubice - 14. 1. 2012

19. ledna 2012 v 22:17 | Evilly |  Recenze

Finská ledová královna Tarja Turunen (ex-Nightwish) po roce opět navštívila Českou Republiku a to ve Zlíně a Pardubicích. Já samozřejmě nemohla chybět alespoň na jednom z těchto koncertů, takže jsem 14. 1. vyrazila s přítelem, na můj již 7. koncert, do Pardubic.
Před halu, ve které se koncert konal, jsem dorazila okolo půl páté. Přes relativně velký hlouček lidí jsem se probojovala k lidem z českého fanklubu, se kterými se znám už nějaký ten rok. Společně jsme pak, po drobném
nedorozumění se vstupy, vběhli k pódiu.

Okolo 20. hodiny začali Tarjini předskokani - italští HOLLOW HAZE. Jejich hudbu bych označila za průměrný power-speed metal s jednoduššími texty. Zpěvák má velmi dobrý hlas nicméně, až na některé lepší kousky, jsou jejich písně téměř stejné.
Vystoupení uběhlo rychle a po asi půlhodině se objevila TARJA. První píseň "Anteroom of death" začala zpívat zpoza efektní průhledné opony a s maskou na hlavě, když ona opona spadla dolů, přes mohutný řev fanoušků nebylo téměř nic slyšet, inu čeští fanoušci Tarju prostě zbožňují.

Setlist Tarjina
tour byl ale relativně předvídatelný, krom písní z posledního alba "What lies beneath" zahr
ála i oblíbené písně z debutového (co se sólové dráhy týče) "My winter storm" a toI walk alone, Lost northern star a Die alive. Přestávky mezi převlékáním kostýmů vyplnil Mike Terrana svým sólem na bubny.
Nechyběl samozřejmě akustický set, ve kterém Tarja nechá vyniknout svému klasicky školenému hlasu (Rivers of lust, Sing for me, Montanas de Silencio, Minor Heaven), ani písně z dob Nightwish. Všechny zúčastněné překvapila hlavně hitem Bless the child, který se nese ve hlavách fanoušků ještě dnes.

Poslední věcí, kterou
bych ráda zmínila, je zařazení písní, které se objeví na následujícím albu a to pomalejší "Into the Sun" - přenádherná balada ve stylu Sing for me a údernější "Never Enough" - veselejší, rockově laděná píseň s poněkud main-streamovějšími pasážemi.

Koncert bych zhodnotila jako velice úspěšný a to i přes to, že Tarja měla angínu (což bylo, když jsem se to dozvěděla, neskutečné překvapení, neboť zpívala jako ztělesněný anděl). Bohužel dalšího vystoupení bychom se měli dočkat až v dubnu 2013, kdy by měla s filharmonií Bohuslava Martinů odehrát koncert s názvem "Beauty and the Beat."


Tarjin setlist:

Anteroom of Death
Lost Northern Star
Naiad
I Walk Alone
Dark Star
Solo Mike
Little Lies
Into the Sun
Bless the Child
Akustický set: Rivers of Lust, Minor Heaven, Montanas de Silencio, Sing for me
Never enough
In For a Kill
Where were you last night
Medley
Diel Alive
Until my last Breath

PS: Omlouvám se za (ne)kvalitu fotek, foťák jsem si "úspěšně" nechala doma a fotila jsem na mobil.

Karmínová záře

6. ledna 2012 v 13:28 | Evilly |  Básně
Další z mé tvorby z jednoho sychravého zimního rána. Pokud by někdo nepochopil, slovo zář je v každé sloce záměrně.

Karmínová záře

Lucerna minulosti pomalu zhasíná,
utichlá zář na tajemství vzpomíná,
pryč jsou majestátné dny,
odešly s písní na rtech.

S písní na rtech a perlou na tváři,
s níž noční motýl se objevil ve snáři.

Hra s loutkami posetými žalmy,
vystoupení ozařující měsíc kalný,
tváře s maskou v záři hvězd,
neznají ni správnou cestu, ni vlastní čest.

S písní na rtech a perlou na tváři,
s níž noční motýl se objevil ve snáři.

Tanec zvrácenosti se prolíná tmou,
v rytmu tanga se úzkosti hnou.
Pohyb zářný káže bolest tvou,
ty kroky podlamují víru mou.

S písní na rtech a perlou na tváři,
s níž noční motýl se objevil ve snáři.

Karmínový rozbřesk tají znavenou mysl,
pramínek rudé osud jim vtiskl.
Chladné jest tělo, vyhaslá je zář,
Ledové vločky skryjí vybledlou tvář.

S písní na rtech a perlou na tváři,
již žádný motýl se nezjeví ve snáři.


Křest krví

7. prosince 2011 v 20:18 | Evilly |  Básně
Křest krví

Šum lidských bestií,
prodírá se tichem,
až okraj trpělivosti přelijí,
bolest pronesou vzlykem.

Nevděk prorůstá skrz nenávist,
však křikem nezachrání ztracenou čest,
jejich osudu nezbývá žádný list,
zbarvil jej krvavý křest.

Doufej ve spásu,
nepros o milost,
jen uvnitř najdeš krásu,
když falši řekneš dost.


Utichlá záře

2. prosince 2011 v 23:43 | Evilly |  Básně
Utichlá záře

Díra v srdci ukrytá,
dívka s perlou na tváři,
podlaha krví zalitá,
oči, jež dávno nezáří.

Utichl už dech.
Tmou zahlcenou myslí,
prodírá se vzdech,
v lživé, věčné tísni.

Podlehla ranám,
klid ve věčnosti,
klíčí spoután,
nekonečnou sešlostí.


Vyhaslý plamen

20. listopadu 2011 v 22:00 | Evilly |  Básně
Počin nedělní melancholie kombinovaný s vyplou elektřinou:

Vyhaslý plamen

Utište ty hlasy,
svíce už dohořívá,
snílek ztratil fantasii.

V dáli jsou zlaté časy,
věrnost v zemi odpočívá,
důvěra jen v nostalgiích.

Strom prohnilý lží,
louka skrz závist usychá,
sebestřednost pandemií.

Uvadlý květ touží,
úcta zase nedýchá,
faleš najdeš v koloniích.

…čas je jedinou nadějí, prokletím i osudem…

http://img5.rajce.idnes.cz/d0511/4/4457/4457885_de9f7cb7752778683a30d61cd0c21c84/images/IMG_3103.jpg

Vzpomínka

3. října 2011 v 14:48 | Evilly |  Básně
Vzpomínka

Duše přítele,
- odešla v naději.
Srdce sytí lži,
- uhnilo raději.

Krvavá vzpomínka,
hoří a plá.
Stačí jen zmínka,
já budu zas tvá.

Naděje nezmírá,
i když je v dáli.
Pouto se obnoví,
snadno se nespálí.

Stačí pak slovo,
slovo spřízněné.
Začne vše nanovo,
začne vše změněné.

Tak stále doufám,
že jen spíš,
že se zas jednou probudíš


http://img1.rajce.idnes.cz/d1/4/4123/4123377_43ad2b7c8927721d73eb78d1d2ba2a78/images/pokus_4.jpg

Jak snadno dokáže člověk zapomenout...

22. září 2011 v 21:56 | Evilly |  Básně
Další báseň, tentokrát z pera mého spolužáka a snad i kamaráda Kuby. Dik za možnost uveřejnění, dost mi to vystihuje nálady, dojmy a postoje a navíc se ti to povedlo :-)

Jak snadno dokáže člověk zapomenout, kdo při něm pokaždé stál.
Kdo pomohl mu se vždycky zvednout, i když se sebevíce bál.
Kdo přišel, když viděl své přátele na dně.
Kdo našel důvod, proč zase ničíš se vně.
Kdo snažil se celou dobu, co se známe.
Už z rukou ti nezobu, pár chvil ještě máme.

http://img7.rajce.idnes.cz/d0702/3/3067/3067303_cdb5f162bb504e68e68384a03a77d8d7/images/SDC11815.JPG

Důvěra, zklamání, nový dech

20. září 2011 v 10:50 | Evilly |  Já - Názory
Důvěřivost. Typická to lidská vlastnost, která se (dle mého názoru) převážně zakládá na našich zkušenostech z raného dětství. Aneb pokud se člověk setkal jen se samými usměvavými lidmi, kteří mu říkají jak je úžasný, asi jen těžko si na lidi bude dávat pozor, naopak, pokud bylo člověku už v raném dětství ukázáno to, že lidé lžou, pomlouvají a neustále spolu soupeří, bude si je držet přílišně od těla. Ani jedno z toho však není dobré. A jako u většiny věcí i zde platí "zlatá střední cesta."
Když si to vezmu ze svého pohledu, důvěra v druhého je pro mě to nejdůležitější - k čemu by byla láska, když si nejste jisti, jestli to samé neříká jiné a jaké by bylo přátelství, pokud nevíte, jestli na vás ten druhý nehází špínu, když se nedíváte - je to zkrátka základ k jakémukoli hodnotnějšímu vztahu.

Bohužel každý se musí někdy spálit a to patřičně, tak aby si to zapamatoval (jen někdo k tomu dojde v 10, někdo v 18 a někdo ve 30…). Bolest pak bývá obyčejně velká a noci probděné, doufajíc, že se to změní, bývají nekonečné. Ale jakmile uděláte poslední krok k uzavření té hořké kapitoly, ucítíte osvobozující pocit. Cenou za něj je, snad jen dočasná, prázdnota ve vašem hrudníku a jediným lékem na ni bývá zabavit se něčím dalším.

Jak začne ubíhat čas, uvidíte mnoho věcí jinak - ti kteří vám ublížili, se budou chtít vrátit a je jen na vás, jak je přijmete. Stačí si jen pamatovat to, že chyba bývá obyčejně na obou stranách, jenže ji taky obě strany musí uznat a to bývá nejtěžší. Potom také nezapomínat, že každá rána člověka posune někam dál…

…je dobré odpustit, ale nikdy nezapomenout…

aneb důvěra nemá být automatická, ale má se zasloužit (a to zvláště ta, kterou někomu dáváte podruhé).

http://img5.rajce.idnes.cz/d0511/4/4457/4457885_de9f7cb7752778683a30d61cd0c21c84/images/IMG_3243.jpg